Poutník mi vykal!

Dovedete si to představit? Uběhnul půl rok od maturity, nastoupila jsem na Peďák, šla jsem se v rámci svého volného času a pedagogického vzdělávání podívat na jednu inovativní hodinu (podle rámcovýho školního vzdělávání) v Primě...a najednou mi prostě vyká. Asi mi tím chtěl naznačit, že mě bere jako budoucí kolegyni. Což je milý,...ale hrozně divný!
Taky jsem si uvědomila, že ten půl rok byl strašně dlouhá doba a já jsem se posunula úplně někam jinam. Vstávat ve třičtvrtě na sedm, nasnídat se, jet busem do školy, strávit tam den...To byla moje každodenní rutina. Dneska jsem si část z toho zopakovala a nedělalo to se mnou nic. Když jsem pak stála před kantýnou a prohlížela si nástěnky, byla jsem na gympl hrdá (protože se tam toho fakt dost děje...aspoň podle nástěnek). Ale zároveň jsem si uvědomila, že už tam nejsem "doma", nepatřím tam.

Život je stejně zvláštní, nezdá se vám? Jak každou životní etapu prožíváte někde jinde a s někým jiným...a jak rychle se dá z jedný etapy přejít do tý další...a zapomenout (většinou).