LET ME DIE

Poslední dobou mám pocit, že svému blogu svou aktivitou a existencí pouze škodím, protože minulý posty byly fakt shity. (Samozřejmě kromě pařížskýho reportu, na kterým těžko může někdo shledat něco špatnýho, vzhledem k tomu že jde o Paříž.) Ale asi to ještě nevzdám a třeba se nějakým zázrakem úroveň mého projevu zkvalitní a nabyde nějaké...jakékoliv...pofidérní hodnoty. Dneska to ale nebude. Mám totiž rýmu a všechny ty přidružený hlouposti a celýmu dohromady se tomu pak říká "nachlazení". Což je samozřejmě špatně, protože zejtra máme dvě hodiny těláku a jdu na spinning a musíme vyplnit applicatin forms do Slovinska a musím nakoupit dvatisícemilónu věcí, který mi tu na koleji chyběj (nevíte někdo, kde je v Brně galanterie?). A vůbec. Nemůžu si dovolit bejt nemocná, protože klasicky, už teď na začátku semestru, nestíhám. Seminárek miliarda, zápočtů taky a všechno bych to ideálně měla mít hotový do Vánoc, abych se pak v klidu mohla chystat do Slovinska. C´mon baby light my fire...

PS: Já za to nemůžu, že tenhle text není zarovnanej do bloku a je po pravý straně tak hnusně ohlodanej! Nesnáším to a vytáčí mě to a tímto dovětkem se ospravedlňuji. Není to naschvál, jen mi zmizela asi polovina funkcí pro tvoření příspěvků, mezi nima i tato. Ale vy víte, že bych to úmyslně nikdy neudělala...vy mě znáte, že jo? :D

(Já vím, že VÁM je to úúúúúplně fuk...ale mně prostě ne no. :) )

update: Ano díky drahé Sáře, je opět všechno jak má být a žádné ohlodané okraje nejsou. Dík. Tím pádem bych mohla druhý odstavec zrušit a tenhle vůbec nepsat, vzhledem k jejich informační zastaralosti. Ale preferuju autentičnost, takže tu všechno zůstane a vy si můžete myslet, že jsem hloupá. (Nejsem...jen zmatená ;) )

pařím, Paříž, paříme...

Znáte takový ty povzdechy: "Minulej tejden (měsíc, rok, století...) touhle dobou...!" Skoro bych řekla, že jsem na to specialistka. Jenomže fakt...Minulej tejden touhle dobou jsem byla kdesi na Montmartu. A to si povzdech zaslouží.

Nechtěla bych se tu vypisovat s každým detailem našeho vejletu. Za ty čtyři dny máme přehršel zážitků a dojmy jsou nepřenositelný. Nicméně. Paříž je přesně taková, jak se říká. I když vlastně možná ne, protože je mnohem lepší. Je gigantická, monumentální, elegantní, sofistikovaná, historická, luxusní...je nezapomenutelná.

Nejvíc na mě udělala dojem Eiffelovka. Je mnohem větší než jsem si představovala. Pak Sacre Couer (možná proto, že jsem tam byly ráno a nebyli tam davy turistů) spolu s Montmartem. Ale všechno co jsme viděly, stálo za to. No. Moulin Rouge možná lehce zklamal...

Pokračování příště, jdu na kolaudaci bytu....

...takže pokračování...

Kromě takovejch těch klasickejch zážitků, který si z Paříže odveze každej, je pak spousta čistě individuálních. Jen tak namátkou pár těch našich, který mě nejvíc oslovily.

° zážitek, kdy nás dělilo pár minut od spatření Madonny

° zážitek, kdy Magda konverzovala francouzsky s Číňankou, která přijela do Francie na 3 roky, neumí skoro francouzsky a vůbec ne anglicky a nemá kde bydlet , takže je prozatím u Elise (koho zajímaj detaily, ať se zeptá, je to moc komplikovaný na popisování)

° zážitek, kdy Magda potkala na Champs Elyseé svou kamarádku Mexičanku, kterou poznala v Londýně

° zážitek, kdy jsme jely vejtahem pro 100 lidí, takže vypadal jak chodba a mě to přišlo strašně vtipný...jo vypadaly jsme jako vesničanky

° zážitek, kdy si takhle jdeme po Avenue a najednou se mi šaty zvednou...no úplně nejvíc jak je to možný (pod náma byla nějaká mříž, skrz kterou foukal nahoru vzduch...fotky alá Marilyn Monroe samozřejmě mám :) )

° zážitek, kdy Magdě spadlo oblečení do záchoda...nespláchnutýho (furt mě to přijde tak neskutečně vtipný, že se i teď směju :D )

° zážitek, kdy vedle nás sedící pár strašně chrápal (a taky pan Kokholoushek :) )

...No to bude asi tak všechno, co bych vám chtěla sdělit...fotky na facebooku...Au revoir

PS: Díky Magdo. <3

A kde je Miriamka a Magdalenka?

V PAŘÍŽI!!!

JEDNI O NÍ ŘÍKAJÍ, ŽE JE V LÁSCE NESTÁLÁ

Já se na to můžu...vy víte co. Jak se tomu říká?...Sysifovská práce? Nosit dříví do lesa? Chodit na houby do supermarketu?

No prostě. Dneska ráno měl můj účet málem orgasmus, protože zažil to co ještě nikdy za svou dlouhou existenci. Když jsem se ho nesměle zeptala, kolik že tam teda mám, tak mi suverénně sdělil takovou částku, že to se mnou málem seklo.
No jo. Jenomže ty peníze se tam asi neocitly zničehož nic, že jo? : /
Nákup věcí na kolej už proběh a to je ten zlom, kdy se penízky začnou kutálet pryč. Celkem dost zmizí po nákupu dalších nezbytností a zbytečností (hlavně teda toho nekřesťansky drahýho jídla) až přijedu do Brna. No a pak ta Paříž. Ten nadcházející tejden ukáže, kde je pravda. Jestli teda jsem šetřivá a rozumně utrácející osoba nebo.....nebo ne. Nicméně stejně se zase určitě ocitnu na své oblíbené tří místné částce a budu opět v bodě 0,0...

A tak se musím ptát. Přece není možný abychom CELEJ život nedělali nic jinýho než vydělávali pár peněz, ty cíleně na něco šetřili a pak je během pár dní utratili...a všechno to začalo nanovo. To je přece strašně smutný! :(

A to ještě pomíjím fakt, že jsem si vydělala pouze na tu Paříž. Čili na čisto čistou zábavu, zážitky, zkušenost, nadstandart....v podstatě na zbytečnou věc (na který ale trvám). A na Brno mi dali peníze mamka a taťka. No doufám, že nevyhazujou ty peníze zbytečně a že za pár let budu šetřit korunu ke koruně ( nebo spíš euro k euru) s takovou sysifovskou urputností kvůli svejm dětem taky....Proto taky musím jet do tý Paříže teď, že jo. :)

Prostě mě to štve no. Je mi 21 a furt řeším nějaký peníze. Jak si je vydělat, jak si o ně říct, jak je našetřit, jak je neutratit, jak je rozumně utratit.... A takhle to bude až do smrti, protože před tím nejde nijak utýct a nejsem nějakej bohém, kterej by žil ze dne den a čekal, co mu nový den přinese. Takže mě o tom nechte aspoň mluvit, i když to asi nedává moc smysl a jsou to velký bláboly. Ale ještě řekněte, že to není smutný. :(

HAPPINESS AND SUCCESS ARE FLYING AROUND ME

Normálně. Naprosto snovej rozvrh. Prakticky 3 dny volna. Tentokrát se lidi ze studijního fakt vytáhli. Mám takový tušení, že 3 semestr bude naplněn prací = penězi, volným časem = kulturou, zábavou = hospodou.

Pak taky. Brigáda. První protekční v mým životě. U Vlastíka v truhlárně. A s Andy. Člověk by řek, že budeme mít nějakou pohodovou práci, která se k něžným dívkám, jako jsme my, nejlíp hodí. To samozřejmě máme, jenomže součást naší práce je ty bedny na který lepíme fólie, taky zabalit. Maj asi tak 1, 50 a jsou těžký jak svině. Plus ta debilní role s fólií, která je těžká jako dvě prasata a ještě se trhá. Pointa? Vyděláme si peníze, zaposilujeme si a protože jezdíme do práce na kole, tak taky něco uděláme pro svou fyzičku. Nádhera. :)

A nakonec. Chvilková euforie z Blančinýho telefonátu, kdy mně nabízela přivýdělek za 3000. Prosím, prosím ať zavolá ve čtvrtek, že mě teda prosí a potřebuje.