Džumte se!

Už dlouho jsem nic nenapsala. Ale bylo jasný, že až zase napíšu, bude to stát za to. A je to tak! :)

Jde o boty. Boty dělající mi radost, kdykoliv na ně jen pomyslím.
Zapomeňme na to, že to jsou boty, který vůbec nepotřebuju a kdo ví jestli vůbec využiju. To není podstatný.
Zapomeňme taky na to, že mnohem víc potřebuju kozačky, zimní boty a něco, co aspoň trochu vypadá jak boty, ve kterejch se dá chodit po horách. Nedůležitý.
Taky nekomentujme nepraktičnost těchto bot. Ano, strávila jsem den v kozačkách na stejně vysokém podpatku a cestou na kolej, jsem si do kroku zpívala "au au do prdele to bolí" a opájela se absurditou situace. Tedy, že v tašce mám mnohem zabijáčtější boty, než ty co mám právě na sobě. Irelevantní.
Dobře, jsou i moudřejší věci, než si kupovat boty, který mi jsou velký...ale tento problém se dal velmi elegantně vyřešit koupí, vycpávek.
Soustřeďme se spíše na to, že se mi ty boty strašně líběj. (A že jsou po dvojitý slevě, takže tím pádem hrozně výhodný :) )
Že jsem byla při jejich koupi velmi spontánní (dobře myslela jsem na ně tak měsíc...ale i tak to je dost spontánní :) ).
Že to byla po dlouhý době konečně nějaká věc, která mi padla do oka a kterou jsem si nekoupila, protože jsem "musela".
To, že mi krásně prodlužujou nohy, je taky nemalý plus.
Jo a taky se mi hoděj ke kabele. :)
Ale úplně nejvíc nejdůležitější je, že z nich mám fakt upřímnou radost a jsem strašně ráda, že je mám. :)

A na závěr bych chtěla poděkovat Masarykově Univerzitě za jejich štědrý sponzorský dar. Sice nebyl tak úplně využit na ubytování, jak se předpokládalo, nicméně i tak mě učinil velmi šťastnou a vděčnou studentkou. :)

Tady jsou. :)

tři, dva, jedna obdiv TEĎ