translator
Včera se mi stala zvláštní věc. Dvě vlastně. Nejdřív jsem udělala zkoušku z literatury (nejtěžší z celýho našeho studia, protože výsledek nezáleží tak úplně na tom, jestli to všechno umíme, ale jestli se paní docentka dobře vyspala...) a pak jsem byla 2 hodiny na policajtech. Nic jsem neprovedla, ani mi nic nebylo provedeno, jen jsem prostě souhrou několika okolností dělala tlumočníka jedný portugalce - erasmačce.
A český úřednictvo se opět předvedlo a své pověsti nezůstalo nic dlužno. Už jen to, že když tam byla poprvý a oni ji řekli, že se s ní nebudou bavit, dokud si nesežene tlumočníka je dost zvláštní, vzhledem k tomu, že se jedná o jednu z nejvyšších státních institucí. Nicméně kdybyste viděli ten pohled, kterej na slečnu baba recepční vrhla po tom co uslyšela "HI". No...o téma ke konverzaci jsme na tu hodinu (kterou jsme kdoví proč museli počkat) měly postaráno. :/ Pak si nás konečně zavolali dovnitř a tam jsme sepisováním protokolu strávili další hodinu. Jo a já vlastně ještě neřekla, proč tam musela jít. Ukradli ji peněženku s veškerejma dokladama. Docela na hovno situace měsíc před odjezdem domů. Už jen kolik ji bude stát vyřízení rychlopasu...Naštve.
Tak jsme tam teda byly...sepisovali dokument...policajt se vyptával na milion věcí (třeba i na to, jestli její kreditky byly MasterCard nebo Visa)...pak vytisknul dva miliony osmdesáttisíc papírů, my to všechno podepsaly (i já, i já...mám první historickej záznam v policejních materiálech :D ... a doufám, že teda poslední samozřejmě) a mohly jsme jít. O tom, že by zloděje našli, pochybujeme všichni, že.
A to je celej příběh. Jistě si dokážete představit, jak mě to strašně moc bavilo, bejt takhle důležitá. :D Takže jsem těch dvou hodin, který jsem strávila na cajtárně místo v háemku nebo Reservedu nebo v jakýmkoliv jiným obchodě (jak jsem si za splněnou zkoušku slíbila) VŮBEC nelitovala. :)
