Óda na KTV

Já ani nevím, jak začít. Já jsem totiž nadšená. Nadšená z katedry tělesné výchovy PedF MU. Tomu totiž říkám katedra, která celé studium obrátí vzhůru nohama. Co tím myslím?

1) Ve všech 5. semestrech jsem se na hodinu TĚLÁKU (= gymnastiky, atletiky, míčových her, plavání, bruslení....) těšila.

2) Vyučující učili tak, že nás to bavilo. Ale hlavně učili to, co budem v naší praxi opravdu potřebovat. A učili to tak, že mně to v tý hlavě aspoň z části zůstalo.

3) Vyučující se k nám chovali jako k sobě rovným!!! To znamená, že Danče a Ivče tykáme, že se při loučení na lyžáku objímáme, že si nepovídáme jen o školních věcech a že jsme pozvaný na kafe do kabinetu. S Vrbasem a Trávníčkem si teda ještě netykáme, ale s Vrbasem si povídáme dlouho na pokoji, pijeme, zpíváme a tancujeme a prohazujeme vtípky, který bysme si k žádnýmu jinýmu VŠ učiteli nedovolily.

4) Přes to všechno učitelsko-studentské přátelství si všech z katedry vážíme, respektujeme je a jsou pro nás stále autoritou. I když jejich dobrý mravy dost trpí tím, že učí na pajdáku, kde holky dost postrádaj kluky a tak balej aspoň učitele a nebo se nechaj balit. :)

5) Jsou to opravdoví borci ve svým oboru. To co nás učej, sami ovládaj na tý nejvyšší možný (amatérský samozřejmě) úrovni. Nad jejich lyžováním šlo jen obdivně vzdychat. A nad tím, jaký to jsou profící, když KAŽDEJ den do 5 ráno chlastaj (4 tejdny v kuse) a v 9 jsou nastoupený zcela střízliví na svahu...no nad tím se ani vzdychat nedá, to se jen závidí. :) (Jako člověk fakt nechápe...když jsme jeden večer pily s Vrbasem, on měl v sobě tak 10x víc než my, už mu ani rozumět nebylo, jen se tak usmíval...a ráno stál nastoupenej před chatou a nebohé studenty vytáh na 28km běžkovou tůru...a my do 12 hekaly s kocovinou v posteli...WTF??? :) )

6) No prostě a jednoduše. V 6. semestru mě fakt mrzí, že nám končí praktickej tělák a nastupuje ten teoretickej s nudnejma starejma učitelama. Kdo by to byl řek???

Máte to někdo se svými učiteli taky tak???

hundred thoughts...

...aneb stý příspěvěk vytvořený na základě asociací

Zima -> lyžák -> zima -> lyžák -> holky -> sranda -> večery -> alkohol -> hodně -> ráno lyžovat??? -> lyžování -> Krkonoše -> Krakonoš -> Jelení louky -> mládí -> dětství -> nostalgie -> Ljubljana -> Ptuj -> karneval ->masky ->kurenti -> Prešerenův trg -> Ljubljanski Grad -> kopec jak prase -> lanovka -> malý lyžáky -> bolest z malejch lyžáků -> velká bolest -> v lyžácích bez ponožek -> zima na nohy -> omrzlý nohy -> sprchování po lyžování -> polední spánek -> spánek -> dneska to moc nevypadá :/ -> na zahájení olympiády to ale taky nevypadá :/ -> příští tejden se asi celkově moc nevyspím -> snad to přežiju -> zkoušky -> novej semestr -> lyžák -> škola -> prázdniny -> Irsko -> Rumunsko -> už aby to všechno bylo!!!!

blood procedure

Hmm. Když si přijedu takhle po zkouškách domů, tak mám vždycky neodbytnej pocit, že musím udělat i něco jinýho, než vstát ve 12, najíst se a sednout si k počítači a vstát od něj až v 1.
Takže jednou za půl roku chodím darovat krev. Už 4 roky. Nevím proč, fakt z toho nic nemám. Ani žádnej extra dobrej pocit. Ale je to správný, mě to stojí jen 3 hodinky času a jinejm to může třeba zachránit život.

Jen se bojím, jestli se tam před/po prázdninama znova dokopu. Dneska jsem totiž po odběru zkolabovala. Nic moc pocit...vlastně úplně na hovno. Furt mi není úplně dobře. Ještě že sestřičky byly tak pohotový (btw. sestřičky z transfúzky jsou ty NEJ sestřičky ze všech sestřiček...fakt...od první do poslední (doporučuju vyzkoušet ;) )). Já to tušila už ráno, že tam nemám chodit. V noci jsem moc nespala, byla jsem ospalá. A to spolu s nenajedením není dobrá kombinace. A pak mi doktor naměřil zvýšenej tlak. Já ještě NIKDY neměla zvýšenej tlak. NIKDY. A on jen řek, že to není dobrý, že to tam ani nemůže napsat. Tak tam napsal místo 132/118, 132/100, vypsal mi nějakou žádanku na další kontrolní odběr (vůbec nevím na co, proč) a šla jsem. A pak omdlela. Fuj. Nebylo to tak hrozný, jako když jsem zkolabovala na plazmě. Tak jen doufám, že to ve mně nenechá stejný následky, jako odběr plazmy. Tam už by mě totiž nikdo nikdy nedostal.

Ale vy se nenechejte nikdo odradit. Je to ta nejsmysluplnější pomoc, kterou může zdravej člověk poskytnout. A je to mnohem konkrétnější než si furt kupovat pastelky, gumy, magnetky, srdíčka atd.

o pár hodin později: Mamce, jakožto zdravotní sestře, se mé sdělení o tlaku samozřejmě nelíbilo. Takže už jsem byla dvakrát změřená. Zvýšenej tlak prej mám, ale ne tak extrémně. A když jsem ji ukázala svoje měření, který si dělám pokaždý, když si jdu pro antik. tak se ji pro změnu nelíbily tepy. Vysoký jak sviň. Takže asi svůj zejtřek, poslední náchodskej na dlouho dobu, věnuju posezení v čekárně u praktika. Juchů.