trá lalala trá lalala lalalala lalála la

Nacházím se v období "in the middle of nowhere", které je charakteristické tím, že jsem naprosto zmatená ze života jakej teď vedu. Tím myslím, že prostě nevím, co si mám o všem co se mi, se mnou a kolem mě děje, myslet. Připadá mi, že můj život má víc než jednoduchou náplň. Škola, učení, seriál, menza, cesta z Brna a do Brna, mládež, schromko...Po dvou měsících mi z toho už fakt začíná hrabat. Přemejšlela jsem čím to je? Vždyť na střední jsem žádným stereotypem netrpěla...furt se něco dělo. No jo, jenomže problém je, že se to dělo všechno většinou v rámci školy. Divadla, koncerty, výstavy, sportovní dny, poezie v prostoru...zlatej náš aktivní gympl. A teď si tohle všechno musím obstarat sama. Těšila jsem se na to, že si budu rozhodovat o svým čase a životě sama...No asi mě to zaskočilo víc než jsem čekala (a teď se těším až můj současnej novej život nebude novej, ale naprosto normální a obyčejnej a já budu vědět co a jak)

Kdežto teď? Chci do divadla? Musím si vybrat na co chci, kdy chci, koupit lístek za nedotovanou (=směšnou) cenu a SEHNAT někoho kdo pude se mnou. Ne, ne nestěžuju si, že bych v Brně neměla lidi s kterýma můžu někam zajít, pokecat, bejt...jen jsem právě v tom mezidobí, kdy své odvěké milované přátele a kamarády vidím jednou za čas. A nějak nemám náladu chodit někam s lidma, který ještě pořádně neznám. Nevím jak to vyjádřit co nejlíp. Prostě jsem zatížená minulostí a nostalgií a moc se nechci smířit s přítomností a novejma lidma v ní...divný?!

A právě se dostávám k tomu o čem vlastně tenhle post měl bejt. :) Dneska byl u nás ve sboru (CB) koncert našeho gympláckýho Sborečku. A já jsem z toho byla naprosto a totálně unešená!!! Bylo to spojení všeho, co mi v poslední době chybělo. Bylo to na místě, který mám ráda.S lidma, který jsem byla zvyklá vídat denodenně.A jejich zpívání? Furt jsem se culila! :) So good to see sestry Štěpánovy, bratry Matějů, mistra Petra Poláka, Ondru Čuhaniče...A co teprv Veňu! Úžasnost taky byla, že se aktivně účastnil Jim :). Korunující věcí je samozřejmě přítomnost Monči, Lydky a mastra Togyho...jen ty jsi Andy k bezchybnému dojmu chyběla!
No prostě...díky vám všem ze Sborečku!!!!