FASHION DAY

Čas od času je potřeba to podstoupit. Předstoupit před šatní skříň a popravdě si říct: "Je to sice moje oblíbený tričko, který mám už 8 let, ale ty fleky už se nevyperou." nebo "Ne, do tohohle už fakt nezhubnu. " případně "Kdy jsem tohle vlastně naposled měla na sobě?"


Včera byl ten den u mě. To by jeden nevěřil, jak blbý vyklízení skříně může bejt emotivní. A už vůbec bych nevěřila tomu, co jsem vyřadila. Moje hnědá, vzdušná halenka z Německa. Gone. Bílý široký kalhoty, který mi vybrala Romča. Gone. (I když teda. Furt jsem se do nich vešla. I po 6 letech od koupi. :) ). 4 sukně. Gone. Atakdále, atakdále. Sumasumárum mi ze skříně zmizelo 32 kousků. (wow) Zavzpomínala jsem si, mnohdy se podivila, že se do něčeho ještě vlezu, častěji však, že už se do toho nevlezu. Sem tam jsem si připadala jako při vraždění neviňátek, takovej to byl masakr. :) Ale je pravda, že u jedný věci jsem koule na to, abych to vyhodila/vyřadila fakt neměla. Moje první společenský šaty. Fialkový. Na Bětčinu svatbu. Jsou mi malý, už se mi nelíběj a maj na sobě podivný fleky. Ale zbavit se jich prostě nemůžu, jsou pro mě moc důležitý. :)

Samozřejmě tohle není žádnej nostalgickej post. Vždyť teď mám 5 volnejch ramínek, což se mi nepovedlo od tý doby, co je kradu mamce a taťkovi ze skříně. A v sekci triček, svetrů a mikin to taky povážlivě prořídlo. HERE I AM...READY FOR SHOPPING!!! :)