to se to rozjelo

Si tak v klidu snídám a najednou někdo klepe na dveře pokoje. Tak jsem sháněla něco, co bych si na sebe mohla rychle oblíct, ale ještě než jsem to stihla a došla ke dveřím, se ty dveře otevřely "samy". Paní na můj udivenej pohled zpoza dveří řekla jen "úklid" a bylo. Tak jsem si řekla "fajn". :) Fakt jsem nevěděla, že nám v koupelně někdo uklízí, my si to vždycky dělaly samy. :)

Ale to nebyla věc o který chci psát. Protože si tak včera snídám a někdo mi volá. A prej jestli furt platí můj inzerát na hlídání.
Takže slovo dalo slovo a zejtra jdu vyzvedávat ze školy nějaký dítě a hrát si s ním, než přijde maminka z práce. :) Nebojte. Sešli jsme se. :) Rodinka je hrozně sympatická. Jsou to mladí manželé a do Brna se přestěhovali před tejdnem. Z toho taky vyplývá, proč se nebojej pustit cizí holku do svýho bytu...Maj tam jen holý zdi a stůl. :) Takže ukradnout jim můžu jen to dítě. :)
Cestu ze školky jsem viděla, školku jsem viděla (zvenku), v bytě jsem byla, klíče budou v batůžku. Jako šance, že se to podaří, jsou celkem slušný. :)
Přijde mi to hrozně vtipný. :) A nejvíc to, že praxe mi končí ve třičtvrtě na dvanáct, Honzíka mám vyzvednout o půl jedný (nejpozdějc) a cesta trvá (podle mého...a idosového...odhadu) tak půl hoďky. A končí v místě, kde jsem nikdy nebyla a nevím za jak dlouho se do tý školky dopravím...mapu jsem si samozřejmě nastudovala. Taky se těším, jak budu chodit od oddělení k oddělení a ptát se, jestli tam náhodou není Honzík pro mě. To je tak skvěle akční. :)

PS: Ty s tou jachtou se (pro změnu) neozývaj...