FASHION DAY

Čas od času je potřeba to podstoupit. Předstoupit před šatní skříň a popravdě si říct: "Je to sice moje oblíbený tričko, který mám už 8 let, ale ty fleky už se nevyperou." nebo "Ne, do tohohle už fakt nezhubnu. " případně "Kdy jsem tohle vlastně naposled měla na sobě?"


Včera byl ten den u mě. To by jeden nevěřil, jak blbý vyklízení skříně může bejt emotivní. A už vůbec bych nevěřila tomu, co jsem vyřadila. Moje hnědá, vzdušná halenka z Německa. Gone. Bílý široký kalhoty, který mi vybrala Romča. Gone. (I když teda. Furt jsem se do nich vešla. I po 6 letech od koupi. :) ). 4 sukně. Gone. Atakdále, atakdále. Sumasumárum mi ze skříně zmizelo 32 kousků. (wow) Zavzpomínala jsem si, mnohdy se podivila, že se do něčeho ještě vlezu, častěji však, že už se do toho nevlezu. Sem tam jsem si připadala jako při vraždění neviňátek, takovej to byl masakr. :) Ale je pravda, že u jedný věci jsem koule na to, abych to vyhodila/vyřadila fakt neměla. Moje první společenský šaty. Fialkový. Na Bětčinu svatbu. Jsou mi malý, už se mi nelíběj a maj na sobě podivný fleky. Ale zbavit se jich prostě nemůžu, jsou pro mě moc důležitý. :)

Samozřejmě tohle není žádnej nostalgickej post. Vždyť teď mám 5 volnejch ramínek, což se mi nepovedlo od tý doby, co je kradu mamce a taťkovi ze skříně. A v sekci triček, svetrů a mikin to taky povážlivě prořídlo. HERE I AM...READY FOR SHOPPING!!! :)

áííííííííááááááá ííííííííííáíííííí ------- > POMÓC

Na začátku svejch prázdnin jsem si uklidila s tím, že přece nebudu žít tři měsíce v bordelu. Ano, bylo to trošku krátkozraké. Domů jsem si totiž vždycky přijela jen vybalit a znova zabalit. Takže dneska dělám generální úklid znova. Ale teď už vím, že doma budu spát CELÝ 3 TEJDNY (příště, tak dlouho, to bude nejdřív za rok :/ ). Skvělý ne? :)

Chtěla bych se s vámi podělit o svou první noc z jednadvaceti zde. :)

Regulérně jsem usínala, když se mi najednou začalo zdát, jako bych slyšela nějaký chroupání. Hodně blízko. Nevšímala jsem si toho, páč v noci slyšíte všelicos. Ovšem šramot, chroupání a další divný zvuky sílily. A byly teď těsně u mýho ucha. Takže jsem, už poněkud zneklidněná, rozsvítila a podívala se pod matračku. Jistě. Zápletka mého příběhu je v tom, že mi těsně kolem hlavy proběhla malá, hnusná, černá myš. A pointa je v tom, že jsem nezačala ječet (což by asi každá normální ženská udělala), ale strašnou rychlostí jsem šla k Jakubovi, ať mi tam zhasne že tam mám myš a do toho pokoje už nepudu. Lehla jsem si k Davidovi a ještě dlouho jsem slyšela šramocení a cejtila jak se mi po obličeji cosi prochází. Myslím, že jsem se zachovala extrémně statečně. :)

Summer is over and I´m back. :)