sponge bob movie

are you ready kids???

chich :) to jsem zvědavá....díky Davide!!!

není tužka jako tužka

- právě jsem si zalila třetí kafe
- chce se mi hrozně spát
- každá záminka, která mě přinutí (no, že to dá ale práci), přestat se učit je vítaná = byla jsem už 3x na záchodě, mám skoro dočtenýho Maxima a tenhle chlap je fakt nechutnej!
- jsem teprve u Rousseau...to je 18. století!!! a ta pedagogika končí až 2007 (rámcově vzdělávací program...superaktuální skripta co?)...a na alternativní pedagogický směry jsem se ještě ani nepodívala
- ale musím teda říct, že po to 18. století to chápu a asi to fakt umím :)
- připadám si taková zfetovaná...
-...to bude asi těma opiovejma tyčinkama, kterejma je náš pokoj prokouřenej...chich
- víte, že v 19.st měly učitelky celibát? že Locke se vůbec nezabývál výchovou žen? že za maturitu a prázdniny vděčíme Komenskýmu?...já to teda vím...a taky vím, že Pestalozzi napsal Leinharda a Gertrudu...ááááááááááááááááááá mně už z toho hrabe
- nevadí...zbejvá mi už jen dvacet stránek...a když se to budu učit s radostí (Spencer), tak to bude taková příprava pro život (Dewey). Vždyť se přece neučím pro školu, ale pro sebe (Seneca).
- jo a jinak to je první zápočet, tak asi proto to tak prožívám

-....jedny Přátelé, ještě nikoho nezabili...

my dream comes through...

pomalu, ale jistě!!!

Ach já mám takovou radost!!! Tolik endorfinu najednou se mi už dlouho nevyplavovalo. Asi po milión letech jsem totiž dostala odpověď, na mou odpověď na tento inzerát:

"Hledáme ženu na občasné hlídání ročního syna a občasnou výpomoc v domácnosti. V letních měsícich nabízime možnost realizovat tuto výpomoc pří plavbě na naší jachtě ve Středozemním moři."

"Dobrý den,mám zájem o vaši výpomoc. Jedná se zpočátku o hlavně o výpomoc v domácnosti a to 3-4h cca 1x za 14 dnů.Odměna 60,-Kč/hod.Máte-li zájem ozvěte se. Zdraví Oxxx"

ááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá

Chápete??? Já si teda ještě nechci dělat nějak moc naděje (ach jo dělám) po předchozích zkušenostech...ta nebohá paní ještě neviděla můj rozvrh...Ale stejně...

ááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá

trá lalala trá lalala lalalala lalála la

Nacházím se v období "in the middle of nowhere", které je charakteristické tím, že jsem naprosto zmatená ze života jakej teď vedu. Tím myslím, že prostě nevím, co si mám o všem co se mi, se mnou a kolem mě děje, myslet. Připadá mi, že můj život má víc než jednoduchou náplň. Škola, učení, seriál, menza, cesta z Brna a do Brna, mládež, schromko...Po dvou měsících mi z toho už fakt začíná hrabat. Přemejšlela jsem čím to je? Vždyť na střední jsem žádným stereotypem netrpěla...furt se něco dělo. No jo, jenomže problém je, že se to dělo všechno většinou v rámci školy. Divadla, koncerty, výstavy, sportovní dny, poezie v prostoru...zlatej náš aktivní gympl. A teď si tohle všechno musím obstarat sama. Těšila jsem se na to, že si budu rozhodovat o svým čase a životě sama...No asi mě to zaskočilo víc než jsem čekala (a teď se těším až můj současnej novej život nebude novej, ale naprosto normální a obyčejnej a já budu vědět co a jak)

Kdežto teď? Chci do divadla? Musím si vybrat na co chci, kdy chci, koupit lístek za nedotovanou (=směšnou) cenu a SEHNAT někoho kdo pude se mnou. Ne, ne nestěžuju si, že bych v Brně neměla lidi s kterýma můžu někam zajít, pokecat, bejt...jen jsem právě v tom mezidobí, kdy své odvěké milované přátele a kamarády vidím jednou za čas. A nějak nemám náladu chodit někam s lidma, který ještě pořádně neznám. Nevím jak to vyjádřit co nejlíp. Prostě jsem zatížená minulostí a nostalgií a moc se nechci smířit s přítomností a novejma lidma v ní...divný?!

A právě se dostávám k tomu o čem vlastně tenhle post měl bejt. :) Dneska byl u nás ve sboru (CB) koncert našeho gympláckýho Sborečku. A já jsem z toho byla naprosto a totálně unešená!!! Bylo to spojení všeho, co mi v poslední době chybělo. Bylo to na místě, který mám ráda.S lidma, který jsem byla zvyklá vídat denodenně.A jejich zpívání? Furt jsem se culila! :) So good to see sestry Štěpánovy, bratry Matějů, mistra Petra Poláka, Ondru Čuhaniče...A co teprv Veňu! Úžasnost taky byla, že se aktivně účastnil Jim :). Korunující věcí je samozřejmě přítomnost Monči, Lydky a mastra Togyho...jen ty jsi Andy k bezchybnému dojmu chyběla!
No prostě...díky vám všem ze Sborečku!!!!

seriálismus

Lidi už vymysleli a stvořili spoustu -ismů. Doufám, že tenhle si můžu nechat patentovat. :)
Veřejně se totiž chci přiznat ke své závislosti. Tedy: Jsem závislá na seriálech!

Jó mamka nám s bráchou furt říká, že jsme závisláci, ale to mě nějak nezasáhlo. :) To až, když jeden kamarád v této souvislosti prohlásil "Já jsem teď čistej!". Geniální věta, řečená ve správnej čas, ideálním tónem, přesnou gestikulací...Už od neděle nad tím přemejšlím. :)

Tahle závislost je úplně stejná jako každá jiná. Začíná to nenápadně (Krkonošský pohádky, Arabela). Pak to děláte protože nechcete bejt out, ale ještě to nechcete moc přiznat (Esmeralda). Za chvíli vám to je málo a dávky si zvyšujete (J.A.G, Kobra 11). Netrvá to dlouho a zjistíte, že v tom nejste sami a že je ještě lepší, když své dojmy a pocity sdílite s podobně postiženými (Simsons, Friends)...A pak se to rozjede na plno, objevujete nový možnosti, jak se ke svý dávce dostat a nevíte kdy přestat (LOST, Heroes, Prison Break, Desperate Housewives, Dr.House).

Nejhorší je, že ONO si vás to najde všude, distributoři jsou nesmírně vynalézaví a moc dobře vědí, že si na tu dvěstědvacátou tisícou řadu klidně počkáme...a na tu po ní taky.

Tý jo já se úplně bojím spočítat, kolik těch seriálů už jsem mohla vidět, kolik času jsem u toho proseděla, jak jsem mohla kvalitnějc zhodnotit svůj čas...ale co. :) Stydět se za to nehodlám. Záseky na celou noc u toho, mám jen čas od času a život jsem si díky tomu (smíchem) prodloužila myslím dost. Nepudu se léčit...musím porodit a nemít čas ani minutu. Protože co si budem povídat...i o svaťáku jsem si jeden díl Heroes a Friends musela dát. :)

PS: Něco pro fanoušky IT Crowd :)

THE START OF SOMETHING NEW

° Snad se Vám tu bude líbit...
° a zachováte mi přízeň...
° a nenecháte se odradit jiným způsobem komentováním a budete mi poskytovat zpětnou vazbu...

...určitě nám tu bude fajn!...

bléééééééééééééé

Stala se mi taková nepříjemná věc. Sednu do šaliny a jedu si do školy. A jen co jsme se rozjeli, tak mě přepadla taková menší nevolnost, která během cesty z Komárova na Hlavák přerosla v touhu pozvracet celou tramvaj. Přemejšlela jsem o dvou věcech. Z čeho to jako mám a jestli to je tak hrozný, abych si vybrala v dnešních seminářích tu jednu povolenou absenci a jela domů.

Rozhodla jsem se pro urychlený (teda...čtyřhodinový) odjezd domů. Kupodivu jsem měla štěstí a náhodou jel zrovna vlak a tak jsem se svými problémy mohla pohroužit do jeho nitra.
Zvraceli jste někdy ve vlaku? Je to zábava...nakloníte se nad mísu, do nosu vás praští ten typickej zápach a pod sebou vidíte koleje...Kdyby mně nebylo nebylo fakt blbě, tak by mě ta situace opravdu pobavila. Její absurdnost byla ještě umocněná tím, že mi to zvracet nešlo a tak jsem si kamsi až někam strkala prst.

btw. Je mi furt blbě...ale když jsem přežila tu cestu, přežiju už všechno...

tichá vzpomínka

nemůžeš za to, že tě stvořili blbí programátoři, kteří mezi příspěvky cpou nesmyslný reklamy, který mě fakt vytáčej

tak to na světě prostě chodí, že tě, čas od času, někdo vymění za něco lepšího

ale stejně se nic nezmění na tom, že jsi byl můj PRVNÍ

!nezapomenu!

důvod

Protože mě blog.cz poslední dobou hodně štve (a včera do poháru mé trpělivosti spadla ta pověstná poslední kapka), začala jsem si tvořit tento náhradní/nový blog. Původně jsem si ho založila jen kvůli adrese, protože jsem nechtěla, aby mi ji někdo ukrad...no a dopadlo to takhle.
Ještě nevím, jestli ho budu opravdu používat...to záleží na blogu.cz (panečku, to je reklama :) )

...každopádně tenhle příspěvek píšu jen kvůli tomu, že chci vidět, jak příspěvky vypadaj po mém čarování s nastavením, nějakej hlubší smysl v tom není...