PAMĚŤ NÁRODA

K dnešnímu významnému výročí byl spuštěn internetový portál www.pametnaroda.cz. Je zde asi 800 příběhů pamětníků údalostí minulého století. Jde například o politické vězně, o oběti holocaustu, agentů KGB či StB atd. Stojí to za to!

Btw. Jedním ze sběratelů je má exspolužačka Blanka Jedličková. A dva příběhy jsem dokonce přepisovala i já. Je mi ctí, že jsem se takovým nepatrným podílečkem mohla zapojit do něčeho tak důležitýho.

JAK NECHCI MÍT DLUHY

Je to docela prostý a každý soudný člověk to chápe (naši politici to moc nechápou a zadlužování naší země je pro ně asi druh sportu nebo co....jo pořád ještě ty volby :/ ). Pokud něco chci, musím si na to vydělat nebo se musím nějaký způsobem omezit (třeba nejíst). A můj seznam prací, které jsem podstoupila, abych měla nějaký ty prostředky, mně připadá dost zajímavej. A ráda se s ním pochlubím, protože jsem hrdá na to, že jsem ve svých pohých (relativní) 21 letech ozkoušela tolik různorodých "zaměstnání" a získala spoustu neocenitelných zkušeností.

----------------------------------je to fakt dlouhej sloh-----------------------------------------

* První brigáda. Bylo mi 17. Byla jsem naivní, byla jsem mladá a sehnala jsem si s Věrou a Monikou brigádu v Praze, v Tescu. Poprvý jsem "hospodařila" někde delší dobu sama a bylo to fajn. Ale ta práce. Dělala jsem pizzy a byla jsem mladá a plachá a s nikým jsem se nebavila a nikdo se nebavil se mnou. Nesnášela jsem to tam. Až na poslední den...:)

* Druhá brigáda. Zase v Praze. Bydlely jsme s Andy, Magdou a Věrou u Magdiný babičky a byla to chvílema divočina. :) Ale ta práce. :) No. Já s odtupem času tvrdím, že to tak hrozná nebylo. Andy tvrdí opak. Ale tak zas kdo může říct, že pracoval v Meinlu v lahůdkách v tý době, kdy se rozpoutala ta aféra s přepisováním dat trvanlivosti? A kdo může říct, že ty salámy od plísně čistil a pak normálně prodával? :)

* Potřetí už jsem do Prahy nechtěla. Chtěla jsem víc peněz a trošku víc naplňující práci. Tak jsem letěla aupairovat do Irska. A mám na to i pěkný vzpomínky. :) A hlavně spoustu oblečení. :)

* Ty samý prázdniny jsem jen tak ze srandy šla posbírat na farmu pár višní. Co říct? Málo placený, nudný, nudný, nudný....a placený od košíků. Ale ten další rok jsem si tam ještě jednou, z ještě větší srandy, zaskočila zase. :)

* Ve čtvrťáku jsem se zůčastnila dopravního průzkumu v našem městě. Ale spíš než kvůli těm pár korunám, to bylo kvůli tomu volnýmu dni.

* Aupairovala jsem ještě jednou. Zase v Irsku. S Magdou. Zažila 100% neúspěch, kterej byl ale vystřídám a zapomenut díky Nolans family...a Magdě. Doposud nejlepší brigáda a největší životní zkušenost.

* Zajímavá práce taky byla inventura v Kauflandu. Jen nevím, co bych o počítání zboží, modulech a tak mohla napsat...asi nic.

* V prváku na vejšce jsem si peníze vydělávala hlídáním dětí, protože na nic jinýho jsem čas neměla a protože mě ještě nikdo nepřesvědčil o tom, že peníze jdou vydělat jiným způsobem snadnějc. A taky mě to baví samozřejmě....většinou...

* Tyhle prázdniny jsem do Irska nejela, ač jsem moc chtěla. Dělala jsem naopak něco, co jsem nikdy nechtěla dělat. Pokladní v obřím hypermarketu. Ač to nebylo tak hrozný, jak jsem si představovala, bylo to dost hrozný na to, abych se učila, učila a učila...

* A protože jsem se nějak rozcestovala, potřebovala jsem ještě další peníze. A ty jsem získala z mojí první protekční brigády!!! Konečně! Už mě fakt štvalo, jak si kluci furt někam choděj pracovat k známým a my tak potupně hledáme, kde se co dá splašit. Takže jsem pracovala v truhlárně. A mojí a Andinu práci, můžete vidět ve vybraných Hypernovách a Billách. Jo jo, až tak mocný jsme. :)

* A tenhle školní rok, je ve znamení SODATu. Což je agentura zprostředkovávající práci studentům. Takže jsem už uklízela v OKAY elektroshopu a bylo to strašně vtipný, protože jsem tam měla bejt 6 hodin, ale hotový jsem to měla za 4 hodiny. A ty dvě hodiny mi samozřejmě zaplatěj, protože výkaz práce mi potvrdil ještě předtím než jsem začla něco dělat. A pak odjel...A ještě jsem to měla 5 minut od kolejí. Ale uklízečka bejt taky nechci, protože se na vás všichni koukaj strašně pohrdavě.

* No a zatím naposled jsem byla v tiskárně knížek. Jednoznačně nejzajímavější a nejvíc přínosná brigáda. Bylo fakt hodně zajímavý vidět jak se dělá knížka. Jo je to rutinní práce při který mozek nepoužijete a mít to jako stálý zaměstnání tak za chvíli umřu...ale jako brigáda nejvíc poučný.

11 různejch brigád...no wow, to jsem sama nečekala...A víte co jsem si z toho všeho odnesla (kromě peněz....baj vočko, rychlým a velmi odhadovaným součtem 50 700 Kč)? Že nejvíc nemám ráda lidi, který když jsou moji nadřízení nebo "zkušenější kolegové" mi to dávaj patřičným způsobem najevo a dělaj jako by šlo o život, když se přepočítám o pár pytlíku se sušeným ovocem. Nebo když správně nenarovnám knížky na paletu. Nebo když nezkontroluju podvozek vozejku a někdo projede s basou piv. atd. Já vím, že ta práce je svým způsobem důležitá a společnost by bez ní nemohla fungovat. Ale o život prostě nejde a nějaký katastrofický důsledky to taky nemá...A já za to fakt nemůžu, že jsem na vejšce a oni třeba nemaj ani maturitu. A že já mám život a třeba "perspektivní kariéru" před sebou a oni už budou pokladní, uklízečky nebo dělnice navěky. Prostě ať si svoje nenaplňený mocnářský ambice uplatňujou někde jinde než na brigádnících..

So that´s (h)it. Je to trošku sloh, ale bylo zajímavý to psát a na všechno vzpomínat....a teď už třeba usnu... :)

TO SI DĚLAJ PRDEL?!

Zrovna když si tak přemítám nad tím, že sem přestanu psát, protože nemám co....tak se podívám na výsledky voleb. Jako nejsem žádnej politolog, nejsem žádná politická aktivistika, politika mě zajímá pouze na tý nejelemntárnější základnosti...ale jako...že ČSSD vyhrála krajský volby na (skoro) celý čáře, že bude mít všech 13 hejtmanů a že Paroubkovo, už tak dost meziplanetární ego, vzroste ještě do mnohem větších mezidimenziálních prostorů. áááááááááááááááááááááá. Toho člověka nemám ráda. Nemám ráda Ratha. Z jejich antipolitiky a antikampaní se mi chce zvracet. A lidi jim to žerou. To je děsivý. To je tak moc děsivý. A oni se teď spolčej s komunistama. Kde to žiju? Momentálně si musím ulevit i takovým siláckým prohlášením a výkřikem do tmy, že TADY V TOM BORDELU ŽÍT NECHCI A STĚHUJU SE PRYČ. A už vůbec ne v bordelu, kterýmu vládne PAROUBEK. A KOMUNISTI.
Já už vidím ty vaše poznámky, že nechápete, proč to tak prožívám...ale mně ty lidi přijdou fakt děsně hloupý. A vládnou nám. A my s tím nemůžem nic udělat. Jen si rvát vlasy a psát takovýhle výplivy. Ach proč, jen není v politice Jura, Pavlík Vydrů a ten od Kovalčíků???

No prostě....
Chtěla jsem sem dát takovou upravenou fotku (ode mě) Paroubka a Ratha. Ale neudělám to, protože si svůj blog nebudu špinit takovýma individuama...a taky proto, že jsem je přeškrtla a napsala k nim dost nelichotivý popisky a to už by zavánělo veřejnou urážkou na cti a kdoví, kde maj všude špicli tihle lidi...a taky proto, že nechci klesnout na jejich úroveň (viděli jste jejich roztomilej kampaňovej plakátek, kde je maminka s dětátkem a popiskem "Naposled jsem nevolila, a všechno nám zdražili. Teď už k volbám půjdu." U nás na Komárově to vydrželo tři dny, pak už se na to někdo asi nemoh dívat a strhnul to)

STÍHAT versus NESTÍHAT

V poslední dobou se stalo mým oblíbeným úslovím "Nestíhám žít." . To je samozřejmě kec a vůbec mu nevěřte. Můj život, úkoly, povinnosti, nutnosti, radosti, starosti a tak podobně, se jen rozdělily do tří kategorií. A to na:

ty, který musím stihnout, ale nestíhám
- jako například seminárky, nový písničky na klavír, nový písničky na intonaci, angličtina online...no vesměs škola
- ale taky sem patří třeba depilace a epilace, úklid pokoje, umejvání nádobí, zkrácení kalhot, vyhození prázdnejch flašek, obědy, šaliny...
- věřit mi to nemusíte, ale je to pravda pravdoucí

ty, který nemusím stihnout, ale stíhám
- jako například snídaně, dělání si mejkapu, posezení s přáteli, spinning, brigády, ježdění do IKEY, čekání deset minut na šalinu, bezcílný brouzdání po netu, koukání na seriály...
- tak to mi věříte, protože na příjemný věci, si člověk vždycky najde čas

ty, který chci stihnout, ale nestíhám
- jako například kino, divadlo, nákupy oblečení (ano!), procházka v podzimní přírodě, návštěva některých lidí, napsání seznamu věcí do Slovinska, poznání svého osudového muže, návštěva ZOO, zkompletování zjevskejch fotek, čtení knížek...
- a víc a víc toho je, ale teď mě víc nenapadá


Jinak. V pondělí jsem byla na netradiční módní přehlídce plavek. Měly jsme za sebou 12 hodin ve škole, byly jsme unavený, zpocený, hnusný a ulepený. A všude okolo nás byli skvostně, luxusně a elegantně oblečený lidi, protože přehlídka byla v divadle Reduta. Né vůbec nám nebylo trapně. A náš pocit trapnosti nevzrostl po tom, co jsme zjistily, že jsme si stouply přímo k návrhářům a moderátorům, na který se vrhly kamery ČT a širokoúhlé objektivy fotoaparátů. To vůbec ne. Ale ty modelky byly tak ošklivý! Fakt!

FEELING

Můj skvělý večer, s mými skvělými kamarádkami z Pajdáku, mě přivádí na myšlenku, jestli bude i můj život po vejšce tak skvělý a jestli by to nechtělo zakomponovat nějaký ten mužský prvek, do mé ryze femininí společnosti, aby to bylo ještě lepčejší.

Odpověď je více než zřejmá. :)

NECHÁPU

WARNING! NAPROSTO NEOBJEKTIVNÍ ČLÁNEK, ZALOŽENÝ NA SUBJEKTIVNÍCH POCITECH!

Včera mi napsala Mary. Že prej aupair, která tam teď je, chce za dva tejdny odjet, protože se jí prej stejská po boyfriendovi. Tak mě prosila, jestli se nemůžu zeptat svejch kamarádek, jestli by nechtěly přiletět. Nechcete? Všichni víte díky mýmu básnění, jak jsou skvělý! Kdyžtak pište do komentářů. :)

Věřte mi, že kdyby byla sebemenší šance, abych tam mohla jet já, jela bych. A neříkám, že mě nenapadly i úplně hloupý nápady, jako že přeruším školu a rovnou z Irska poletím do Slovinska. Nebo že tam prostě poletím třeba na měsíc, než si někoho najde. A školu a mou nepřítomnost v ní, budu řešit až následně...Ale asi jsem na takovýhle impulzivní řešení moc velkej srab.

Ta holka je ale stejně chudák (Dobře, chtěla jsem bejt trošku tvrdší a sprostší, ale uvědomila jsem si, že pro někoho může bejt fakt těžký, odpoutat se od domova.). Právě mi Mary napsala, že slečna Nina je neustále ve svém pokoji a nechce s nima mít vůbec nic společnýho. Jako jestli tam hodlá bejt, do tý doby než odjede...tak potěš. Chudák Mary, chudák děti, chudák ona, chudák já (protože teď budu furt myslet na to, že chci bejt u nich...což mě o prázdninách celkem přešlo).

JAK OD NICH NĚKDO VŮBEC MŮŽE CHTÍT ODJET? :´(