inzerát

Dneska když jsem se vracela ze školy, tak mě v šalině zaujal inzerát "HLEDÁME DÁRKYNĚ OOCYTŮ / VAJÍČEK " Tak jsem si to důkladně přečetla, opsala si web, tam jsem se nic novýho nedozvěděla a tak jsem jim napsala, kolik bych za to dostala. :) Rozhodně nemám v plánu jim dávat jakýkoliv vajíčka (natož svoje), i kdyby ta suma byla infarktová, ale fakt mě to zajímá. :D Tak jsem zvědavá, co odepíšou.

pro zájemkyně :) http://www.repromeda.cz/inzerce/donors

bylo, nebylo - bude, nebude

minulost - nechat být

přítomnost - žít

budoucnost - vyhlížet

Kdyby to bylo tak jednoduchý...Angličtina má možná s těma svejma 11 časama pravdu. Dochází nám vůbec někdy, jak je člověk ze svý podstaty divnej? Mně v poslední době furt. S někým prožijete 5 let, 8 let života, pak se vaše cesty rozdělej a už nikdy to nebude jako předtím. I kdybyste chtěli...Strašně rychle zapomínáme, strašně rychle se snažíme najít zase tu normálost a protože normálnost nás štve, strašně rychle se z ní snažíme nějak dostat.

blá blá blá blá


Základka? Výborný...myslím, protože kamarádství nevydržela a když se nemá s kým vzpomínat? No tak se zapomíná.
Střední? Furt živě ve vzpomínkách. A protože kamarádství zatím držej, zažila jsem v pátek báječnej sraz. Ale fakt je mi divně z toho, že za půl roku, rok, dva, tři...pro nás nebude vůbec důležitý, se vidět a začne se to pomalu rozpadat. Přestaneme vzpomínat...see you na srazu po 20 letech.
Vejška? Lepší kolektiv jsem si ani nemohla přát. Ty přátelství zatím vznikaj...Ale iluze, že i po vejšce se budeme vídat nějak pravidelnějc, nemám...


Proto jsem tak vděčná za naší mládež...tam by to snad mohlo dopadnout i s tou budoucností ne?

Vy víte, že nekecám, že to tak je...Taky to kolem sebe vidíte, zažíváte a cítíte na sobě...

Magda: Ale já už s váma prostě nebudu žít!!!
Karolína: Fakt jste mě štvali. Ale po těch dvou měsících v Brně, jsem si uvědomila, že vás mám asi ráda.

To nemá mít dneska pointu. Ani to nevyjadřuje to, co jsem chtěla vyjádřit. Jen ten sraz byl prostě dobrej. A nutí mě vzpomínat...and it makes me sad...

OZNÁMENÍ

" Dobrý den.

Chtěla bych potvrdit svou účast na Erasmus do
Slovinska.Jak jsme se již včera předběžně domluvili,
měla bych zájem o jarní semestr 2009 v Ljubljani.
M--- H--- "

Hlavně na mně nezapomeňte...

Užívejte si se mnou následující rok jak nejvíc můžete...

Já si vás chci užít do zásoby taktéž...

Nedovolte mi, abych začala pochybovat...

A uspořádejte pro mně naprosto nehoráznou good bye party...

Tak teď doufám, že už se nic nezmění a fakt odjedu...když už jsem to dala vědět celičkýmu světu.

Jan Škrla - NEPOJEDE!

Po tom, co jsme strávily dvě hodiny v kabinetě u pana docenta (wow to zní tak drsně :) ) , se jal náš eventuální "Erasmus zájem" zapsat k sobě do compu. A tak se nám naskytl pohled, za kterej by Blesk, Aha, Šíp a určitě i MFDnes a podobné legrační plátky zaplatily těžký prachy. Hned na prvním místě v seznamu studentů přihlášených na Erasmus, se tam totiž skvělo jméno výše zmíněné osoby. A následovaly samozřejmě takové informace jako mejl, adresa trvalýho bydliště a telefon. Tak jsem se na to tak koukala a přemejšlela, jestli mi stojí za to, vytáhnout si blok a poznamenat si to nebo si to aspoň zapamatovat a posléze si zahrát na investigativní reportérku. No. Pamatuju si, že jméno ulice začíná na H a číslo 60 :)...To asi velkou díru do světa neudělám. :)
Nicméně nejlepší na tom všem byla reakce pana docenta. Když si ten seznam procházel a hledal, čí mejl by nám tak dal, abychom se zeptaly na doplňující informace, u Škrly jen lakonicky poznamenal. " Hmm ten teda nikam nejel, když je teď ve vazbě."

SKORO PŘESNĚ :´(

My Immortal lyrics

I'm so tired of being here
Suppressed by all my childish fears
And if you have to leave
I wish that you would just leave
'Cause your presence still lingers here
And it won't leave me alone

These wounds won't seem to heal
This pain is just too real
There's just too much that time cannot erase

[Chorus:]
When you cried I'd wipe away all of your tears
When you'd scream I'd fight away all of your fears
And I held your hand through all of these years
But you still have
All of me

You used to captivate me
By your resonating light
Now I'm bound by the life you left behind
Your face it haunts
My once pleasant dreams
Your voice it chased away
All the sanity in me

These wounds won't seem to heal
This pain is just too real
There's just too much that time cannot erase

[Chorus]

I've tried so hard to tell myself that you're gone
But though you're still with me
I've been alone all along

[Chorus]

kterak mě život ničí

1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11,...........................134, 135, 136, 137, 139, 140 SAKRA

Za prvý. Počítat deset hodin v kuse nekonečný množství mandlí v čokoládě, pytlíků Podravek a Vitan, müsli, vložek a jinejch zábavnejch věcí je úplně dokonalá vymejvárna mozku. Momentálně mi ale maximálně vyhovuje, že na tak dlouhou dobu v bdělém stavu je mojí největší starostí - nepřepočítat se! It blows my mind away...

Za druhý. Bejt zničená po plese, vstávat na půl desátou do sboru a pak před noční pakárnou v Kauflandu nebejt schopná bez počítání oveček usnout...No to už je prostě přehnaný. Nehledě na to, že dneska jsem se probudila už v jednu, takže mám za sebou slabejch šest hodin spánku a před sebou ještě jeden Kaufland. Big girls don´t cry...

slova pro dnešní den: skrutátorka + ples

No jo asi jsem fakt superdivná, ale i dneska se koukám na tu "volbu" prezidenta. Nemám k tomu víc co říct, jsou to magoři. Do jednoho. Za pět minut vyhlásej výsledky a já se jdu oholit a natočit vlasy. Což je smysluplnější než cokoliv jinýho...áááááá doufám, že ten ples bude geniálnost sama....looking forward to your performance guys :)

Vážené poslankyně, senátorky. Vážení poslanci, senátoři. Pane prezidente, pane profesore Švejnare. Dámy a pánové.

Vydržela jsem poslouchat dnešní vaše kecy 6 + 4 hodin v kuse. A rozhodně nejste normální!

PS: Uklízela jsem přitom...takže jsem ten čas nepromarnila...narozdíl od nich.

Poutník mi vykal!

Dovedete si to představit? Uběhnul půl rok od maturity, nastoupila jsem na Peďák, šla jsem se v rámci svého volného času a pedagogického vzdělávání podívat na jednu inovativní hodinu (podle rámcovýho školního vzdělávání) v Primě...a najednou mi prostě vyká. Asi mi tím chtěl naznačit, že mě bere jako budoucí kolegyni. Což je milý,...ale hrozně divný!
Taky jsem si uvědomila, že ten půl rok byl strašně dlouhá doba a já jsem se posunula úplně někam jinam. Vstávat ve třičtvrtě na sedm, nasnídat se, jet busem do školy, strávit tam den...To byla moje každodenní rutina. Dneska jsem si část z toho zopakovala a nedělalo to se mnou nic. Když jsem pak stála před kantýnou a prohlížela si nástěnky, byla jsem na gympl hrdá (protože se tam toho fakt dost děje...aspoň podle nástěnek). Ale zároveň jsem si uvědomila, že už tam nejsem "doma", nepatřím tam.

Život je stejně zvláštní, nezdá se vám? Jak každou životní etapu prožíváte někde jinde a s někým jiným...a jak rychle se dá z jedný etapy přejít do tý další...a zapomenout (většinou).

člověk míní...

a všechno je jinak.

Irsko nedopadlo a tak si musím shánět něco jinýho (což se mi vůbec nechce). Mrzí mě to obrovitánsky, protože teď už je jasný, že je fakt nikdy neuvidím... :´(

PS: To je hrozný, když máte tři tejdny prázdnin ( :D ), se nic neděje, nic neděláte, nemáte co psát na blog... :)